Vaše Alžbětka
Prázdniny u babičky a dědy ve Světlé nad Sázavou · 2. září 2007 napsala Alžbětka
Od poloviny srpna jsem byla s mamkou na prázdninách u babičky a dědy ve Světlé nad Sázavou. Na víkend s námi přijel i tatínek a udělali jsme si prima výlet s kočárkem po okolí Světelska. V neděli jsme se byli podívat na babičky a dědu a od pondělí přijel Mareček, protože teta Janička odletěla do Anglie na jazykový kurs.
S Marečkem se z nás stali velcí stavitelé: každý den dopoledne jsme si dlouho vydrželi stavět s velkou barevnou stavebnicí a postavili jsme hrad pro princeznu, několik domečků, další hrad, garáže pro auta a obrovský most. Moc nás to bavilo a mamka i babička nás chválily, jaké jsme hodné a šikovné děti. Po obědě jsme nažhavili kočárky a jeli jsme na naší oblíbenou vycházku do Žebrakova podívat se na krávy, kozy a ovečky. První zastávka je vždy kousek za Světlou, kde je první ohrada s kozičkami a ovečkami. Mareček už tu má svého oblíbeného kozílka, který se od něj nechává hladit a krmit. Pak se pokračuje až do Žebrakova, cestou jsme občas viděli traktor nebo kombajn na poli,a to bylo moc zajímavé. Je třeba sedět na kočárku a bedlivě pozorovat, jestli seká a orá správně. Cílem je rodinná farma s velikou ohradou a v ní jsou kravičky s telátky, kozy a ovečky a můžeme si je hladit. Jednou jsme přinesli i starý chleba a kozel Marek ho všechen schroupal raz dva. A dokonce nám pan Sviták jednou pustil do ohrady i koně, ten byl krásný a běhal a předváděl se, no paráda.
Když jsme se vrátili ze Žebrakova, hned jsme běželi na zahradu. Naštěstí celou dobu, co jsem byla u babičky, bylo moc hezké slunečné počasí a tak jsme se mohli několik dní vyřádit v bazénu. Já mám teda vodu moc ráda a řádila jsem s Marečkem jak černá ruka, cákali jsme a plavali a několikrát jsem se i potopila, ale teď už ani nevím, jestli jsem to opravdu měla v úmyslu. No, to je už jedno.
Na zahradě je prima, že je tu velký trávník a dá se tu jezdit na Minim nebo na tříkolce, ale to mi musela pomáhat maminka. Nebo jsem si od Marečka půjčila motorku. Taky jsme si čutali a házeli s míčem, pinkali s pálkami a hráli si na písku. Jo, taky je fajn, že se dá čurat na kytičky, nenosím už totiž plínky, no, občas se zapomenu, ale na zahrádce to tolik nevadí. Ale co bylo na zahrádce nejvíc prima, že jsme se hlavně houpali na houpačce! Hodně moc a vysoko!! Maminka musela při houpání pořád říkat básničku Houpy hou, krávy jdou, nesou mlíko pod vodou. Nechci se chlubit ale už tu básničku umím celou a že je pěkně dlouhá. Tady je:
Houpy hou, krávy jdou, nesou mlíko pod vodou.
Kde je naše jalová, u božího kostela.
Kostel se boří, chaloupka hoří,
Skoč kohoutku do vody, pro červené jahody.
Proč já bych tam skákal, svý kalhotky máchal, kde bych si je usušil?
U pana krále, král není doma, jel do Kolína,
Pro nové koření, že má bába v břiše bolení.
Ufff, to jsme ale šikovná holčička!
Na zahradě jsme vydrželi vždycky až do večera. Hrála jsem si s mamkou, babičkou i s dědou. Děda nás hodně houpal na houpačce, taky mi dovolil lézt na velikánský žebřík a učil mě lézt po provazovém žebříku. Na zahrádce jsem taky s Marečkem pomáhala dědovi zalívat skleníky a jednou jsme hrabali listí. Taky jsem občas zametla v pergole. Mamka nám udělala nějakou dobrou sváču, s babičkou a dědou si vypila kafe a všichni jsme si užívali na zahradě sluníčko. Bylo to moc a moc hezké, být všichni pohromadě a hrát si a smát se. Pak jsme si doma nacpali bříško večeří, podívali se na večerníček na Človíčka a mamka s babí nás vykoupaly ve velké vaně a babička nám šla před spaním číst pohádky. Musím říct, že se mi moc usnout nechtělo,a vymýšlela jsem si bumbání a čurání a vypravovala jsem pořád jak bimbá zvon na kostele, až jsem si vysloužila přezdívku Kostelíček. U babičky se tento týden vžilo že „Kostelíček ještě nespinká“.
Další týden přijela i Klárka, která se vrátila z lázní a
už jsme byli tři. Hned bylo více legrace, a taky trošku více zlobení.
S Klárkou jsem si hrála s panenkami na nemocnici, mamka nám dělala
buď pana doktora nebo sestřičku. Taky jsme všichni kreslili, jak pastelkami
doma, tak křídami venku na chodníku. Nakreslila jsem několik Zlatovlásek
(nevím, jestli to bylo poznat na první pohled) a taky domečky a stromečky.
Ale víc než kreslení mě před domem bavilo skákat ze zídky u vjezdu
do garáže. Tři, dva, jedna, SKOK, to je moje. Samozřejmě, že nejvíc času
jsme trávili na zahradě. Jednou jsme si s dědou dokonce opékali jablka
a brambory a bylo to moc dobré, i když ty brambory se mi na první pohled
zdály nějaké černé. Ale když se slupka sloupla, mňam, mňam. Trochu jsme
se dohadovali o houpačku, jsou tu sice tři, ale jen dvě jsou vedle sebe
na dřevěné konstrukci a jedna je na věšáku na prádlo. Houpat se vedle
sebe je lepší než se houpat jen jeden, tak občas byly boje.Ale jinak jsme si
spolu moc pěkně hráli.
S Klárkou a Marečkem jsem byla až do oběda třicátého srpna.
Pak mě a mamku čekalo Obrovské dobrodružství-daleká cesta vlakem ze
Světlé k babičce do Jablůnky!!!.
Výprava za skřítkem v Kořenově Velké dobrodružství-cesta vlakem do Jablůnky