Vaše Alžbětka
Od 25. srpna 2009 jezdím na kole bez koleček · 26. srpen 2009 napsala Alžbětka
Od doby, co jsem dostala kolo, jsem na něm vždy jezdila s přidělanými pomocnými kolečky. Ty byly a jsou dobré, pokud chci jet a dívat se okolo, a třeba i dozadu. Na druhou stranu, pomocná kolečka mi vadí na hrbolcích, kdy se mi často zadní kolo protáčí a já nemohu jet. Proto, když jsem teď v srpnu byla v Jablůnce u babičky Janičky, tak mi rodiče kolečka sundali a zkoušela jsem jezdit bez nich.
Na rozjezd využívám obrubník
Moc mi to bez koleček nešlo a buď maminka nebo tatínek mě museli přidržovat za řidítka, sedátko nebo pod rameny, abych nespadla. Nakonec mi kolečka namontovali zpátky a další týden ve Světlé nad Sázavou u babičky Jindřišky a dědy Ládi jsem zase jezdila normálně s kolečkami.
Nasednout a jedeme
Tento týden jsem přijela do Klecan jenom s taťkou a ten mi kolečka hned sundal. Včera jsem začala jezdit s jeho dopomocným držením za řidítka, načež mi začal řidítka pouštět a pouštět. Přitom jsem zjistila, že dokážu udržet rovnováhu, a jedu pěkně rovně. Taťka běhal vedle mě nebo za mnou, aby mě zachytil, kdybych spadla. Nakonec jsem objela téměř sama několik velkých okruhů po silnici mezi domy. Jenom do zatáček mi to nešlo a vždy jsem slezla z kola.
V plné jízdě se zvládám i trochu naklánět
Dnes, ve středu 26. srpna, jsme šli jezdit na chvíli ráno. Hned jsem začala zatáčet a bezpečně zastavovat. Jenom při rozjíždění, kdy si vystoupím na obrubník, ještě potřebuji krátkou dopomoc, než se kolo rozjede.
Mezi domy v Klecanech
Ježdění na kole bez pomocných koleček se mi moc zalíbilo a kolečka už nechci ani vidět.
Bravůrně projíždím i zatáčky
Zastavit a poškrábat…
…a jedeme dál
Projíždím před naším domem v Klecanech
Po velkém výkonu je potřeba se najíst
V Klecanech máme nové dětské hřiště Byli jsme na horosrazu na Čertových skalách