Vaše Alžbětka
Na výletě u Sázavy · 29. duben 2007 napsala Alžbětka
V sobotu 28. dubna taťka řekl mamince, že nepůjde tradiční kolečko kolem Žebrákova, že se musíme jednou podívat i někam jinam. A tak jsme šli, teda já jsem se vezla v kočárku.
S maminkou jsme se zastavily na houpacím mostě přes
Sázavu.
Ze Světlé jsme došli do Dolní Březinky (to už jsem dávno spala, takže to znám jenom z vyprávění), přešli kousek po hlavní silnici a dali se po červené značce k železničnímu přejezdu. Krátkou procházku podél Sázavy jsme zakončili na houpacím mostě, na kterém je zakázáno houpání. Je to divné, protože i když mě maminka na kočárku tlačila přes most opatrně, přeci jenom se hodně houpal. U mostu jsem se probudila, takže jsem si houpání užila naplno. Z mostu jsme chvíli pozorovali projíždějící vodáky, kteří využili krásného teplého počasí.
Ač se to nezdálo, houpalo to hodně.
Na druhé straně jsme prošli kolem penzionu v Marianodolu a pokračovali po žluté turistické značce na Malý Mlýnek. Bylo to zpočátku po hrbolaté polní cestě, která se po příchodu do lesa změnila v hrbolatou lesní cestu. Na kořenech se mnou kočárek hodně nadskakoval, kus mě taťka nesl i s kočárkem. Potom jsem zase chvíli ťapala sama a nakonec se po zbývajících hrbolech vezla taťkovi za krkem. Maminka přitom tlačila prázdný kočárek.
Na řece jezdili vodáci.
Na konci hrbolů v Malém Mlýnku bylo upravené tábořiště s pěkným totemem. Od něj už jsme jeli po zpevněné kamenité cestě do kopce, abychom se u malého jezírka napojili na cyklistickou trasu č. 19. U ní jsme potkali asi deset cyklistů a cyklistek, z nichž dva měli za koly připojené takové nějaké vozíky s malými dětmi. To se mi moc líbilo, jenom nevím, jestli mi rodiče něco takového taky pořídí. Nebo jestli budu muset rovnou jezdit na kole sama.
A to už jedeme od řeky v Marianodolu.
No nic, sjeli jsme zpátky k houpacímu mostu a na druhé straně do Dolní Březinky. Tam jsme se dali po červené značce, což byla chyba. Zrovna opravovali velký kus cesty, kde byly jenom velké kameny. Napřed mě taťka nesl i s kočárkem. Po pár stech metrech ho to přestalo bavit, vzal mě za krk, a prázdný kočárek opět tlačila maminka.
Krátký lesní úsek byl i za krkem taťky.
Nesla jsem se i celým údolíčkem, a na kočárek opět nasedla až na silnici u Světlé. Za chvíli jsme dojeli k babičce a dědovi, kde jsme se konečně mohli po více než tříhodinovém výletu pořádně napít.
A to už je totem v Malém Mlýnku.
Maminka mě při nosení za krkem drží za ručičky.
Potkali jsme skupinu cyklistů s vozíkama, v nichž byly
děti.
A to jsem u nějakého rozcestí.
Do kočárku se mi moc nechtělo.
Ještě jedna fotka od Žiarské chaty Už jsem lezla na umělé stěně